Blahoslavenství  
(devatery bohoslužby o Ježíšových blahoslavenstvích)


 Blaze chudým v duchu

Matouš 5,3

... Je to zvláštní slovo: blahoslavení (blaze těm, kteří …). Jeho smyslem, jak vyplývá z biblické souvislosti, není, že ten, o kterém se mluví, se nutně sám cítí šťastný a blažený, spokojený a fajn, ale že je blažený a šťastný ve vztahu ke skutečnosti, kterou má na mysli ten, kdo blahoslavenství pronáší, ke skutečnosti, která platí. I ten, kdo není zaplaven vlnou šťastných a libých pocitů, může být blahoslavený – třeba navzdory pláči nebo těžké zkušenosti, kterou prochází.
A onou skutečností, ke které se blahoslavenství vztahuje, je Boží skutečnost, Boží moc, svrchovanost a svatost, Boží spravedlnost a právo. Ve vztahu k nim a jedině ve vztahu k nim existuje opravdová blaženost a štěstí, opravdové blahoslavenství.
 Blaze těm, kdo pláčou

Matouš 5,4

... I v životě, ke kterému Ježíš volá, bude proč se rmoutit a proč plakat. Ale je to život, kde je i plno potěšení a potěšování. Protože je to život, ve kterém je přítomen Potěšitel, Pán Ježíš Kristus. Ježíš s námi jde životem, Ježíš je naše opora, Ježíš je naše spása.
Pláčeš nad svým hříchem - Ježíš ho smývá, pláčeš nad svou nemocí - Ježíš ji bere na sebe, pláčeš nad svým břemenem - Ježíš ho snímá, pláčeš nad svou bezmocí - Ježíš ji mění v sílu.
 Blaze tichým

Matouš 5,5

... Tichý je ten, kdo se v pokoře odevzdává a podřizuje Bohu a přijímá pro svůj život jeho určení, jeho plán, kdo přijímá za svou Boží vůli. Nechce určovat běh a cíl věcí sám, ale chce vše podřídit Boží vůli.
Vztah k Bohu je hlavním znakem biblické tichosti. Vztah pokory a důvěry, vztah poslušnosti a oddání se. Tichost, o které zde Ježíš mluví, se týká především způsobu vztahu k Bohu. To pak proměňuje i vztahy k lidem. Jákobovo „tiché" jednání s nepřáteli má ale svůj jasný základ v jeho tichosti před Bohem.
 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní

Matouš 5,6

...Mluví o hladu a žízni toho, kdo ví: Jestli nic nedostanu, je to můj konec. Jestli nedostanu najíst a napít spravedlnosti, je se mnou veta. Jde o bytostnou touhu, která ví, že v sázce je bytí a nebytí. Není to tu sice řečeno přímo, ale je to otázka, která za tímhle blahoslavenstvím zní: Jaký hlad je ten tvůj? Jaká žízeň je ta tvoje?
 Blaze milosrdným

Matouš 5,7

... Opakem milosrdenství je lhostejnost a sobectví. To je samozřejmě jednodušší řešení, než milosrdenství. Zaměřit se sám na sebe a nerozptylovat se pohledem kolem sebe, nezdržovat se druhými, když sám tak spěchám, neplýtvat na ně drahocennými silami, které potřebuji na nesení vlastního břemene. Nezabývat se jejich starostmi, když mám až nad hlavu svých vlastních.
Může to být i sobectví skrývající se za maskou duchovnosti, která se tváří příliš důležitě na to, aby se věnovala obyčejné lidské bídě a obyčejné službě a pomoci, když přece právě vybojovává veliké duchovní zápasy, když podává heroické duchovní výkony.
 Blaze těm, kdo mají čisté srdce

Matouš 5,8

... Když tedy Bible mluví o srdci, má na mysli celého člověka, jeho osobnost, všechno, co k němu patří, rozhodování, vůli, rozum, myšlení, postoje, i city. Srdce je člověk, člověk je srdce. Slovo srdce je šifrou pro celou lidskou bytost. Nebo také pro Boha, protože Bible mluví i o Božím srdci: i Bůh si mluví v srdci, i Bůh dělá věci podle svého srdce.
 Blaze těm, kdo působí pokoj

Matouš 5,9

... Tvůrci pokoje nejsou ti, kdo sice pokoj tvořit chtějí, ale volí cesty a způsoby, které místo pokoje přinášejí zármutek a bolest. Tvůrci pokoje nejsou ti, kdo netečně a pasivně přijímání to, co přichází, problémy a těžkosti, tvůrci pokoje nejsou ti, kdo se alibisticky vyhýbají situacím, kde by mohlo dojít ke střetu různých pohledů a názorů, z obavy před potížemi a složitostmi. V takovém případě sice lidé „mají pokoj“, ale nejsou tvůrci pokoje, který myslí Ježíš.
 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni

Matouš 5,10

... Podobně jako u prvního blahoslavenství se i tady říká, že v případě pronásledování pro spravedlnost, už tu Boží království je. Ti, kdo jsou pronásledováni, už Boží království mají, už v něm jsou, už v něm žijí. Mohli bychom říci: Blahoslavení, šťastní jsou ti, kdo mají těžkosti díky tomu, že poslouchají Boha: protože jim se už otevřel Boží svět.
 Blahoslavenství a antiblahoslavenství

Matouš 5,1-10

... Výhled k Božímu království a jeho naděje pojí všechna blahoslavenství. A víc než to: tato perspektiva Božího království jim teprve dává smysl. Protože jaký smysl má bez Božího království chudoba ducha a pláč, jaký smysl má tichost a hladovění po spravedlnosti nebo konání milosrdenství a úsilí o čisté srdce? Uprostřed tohoto světa totiž platí jiná pravidla a jiné zákony; a s tím, o čem mluví Ježíš, je naivní žít.
Naděje a skutečnost Božího království ale mění pohled na věci.








































































© jizni-mesto.evangnet.cz (2000 - 2017)