Svatbu je veřejné vyjádření a potvrzení slibu lásky, úcty a věrnosti, který si navzájem dávají muž a žena, kteří se mají rádi a chtějí spolu trvale žít jako manželé. Tento slib je možné vyslovit jak na úřadě, tak v kostele, a v obojím případě je to slib zavazující nejen před lidmi, ale také před Bohem. Bůh nás slyší a bere vážně ve všem, co říkáme a slibujeme, ať je to kdekoli.

Svatba v kostele ale znamená, že snoubenci chápou své manželství jako dobrý Boží dar a řád a přejí si je začít s Božím požehnáním. Svatba v kostele je vyjádřením vděčnosti snoubenců za vlastní život i za život druhého, kterého přijímají jako dar od Boha. Církevní svatba je také vyjádřením prosby snoubenců, aby Bůh jejich vzájemný vztah upevňoval a dal jim sílu dostát danému slibu. Svatba v kostele má smysl pro lidi věřící, kteří spolu chtějí žít jako manželé v úctě a poslušnosti k Božímu slovu, v pravdě a upřímnosti, navzájem si odpouštět a obnovovat svůj vztah.

Manželství je svazek a závazek na celý život. To je vyjádřeno i slibem, který je součástí církevního sňatku. Snoubenci si při tomto slibu před Bohem a svědky slibují lásku, úctu a věrnost "dokud nás smrt nerozdělí".

 

Požehnání pro společnou cestu životem dává evangelická církev především svým vlastním členům.

V praxi často nastává situace, kdy jeden z partnerů je z jiné církve. Tato skutečnost není svatebnímu požehnání na překážku, pokud druhý člověk se svatbou v evangelické církvi souhlasí. V případě, že jeden ze snoubenců je katolického vyznání, je třeba pamatovat na to, že podle římskokatolického kanonického práva není svatba v evangelické církvi svátostně uzavřená. Bez svátostného manželství je člověk například vyloučen od přijímání (se svým evangelickým partnerem ale může eucharistii, Večeři Páně přijímat v evangelickém kostele). V případě, kdy jsou snoubenci z různých církví, je dobré se již před svatbou domluvit, ve které církvi budou vychovávat a nechají pokřtít svoje děti. 

Svatba v evangelickém kostele je možná i v případě, že jeden z partnerů je bez vyznání. Požehnání je v takovém případě možné za předpokladu, že partner, který není členem církve, s křesťanským obřadem souhlasí, chápe svůj slib jako doživotní závazek a vyjádří souhlas s křesťanskou výchovou svých dětí (třeba jako součást svatebního slibu).

Někdy přichází se žádostí o svatbu i členové křesťanských společenství, registrovaných jako občanská sdružení, jejichž kazatelé či pastoři nemohou úředně oddávat. V takovém případě je možné se domluvit, že kazatel daného společenství povede svatební bohoslužby společně s naším farářem, který vykoná ty části svatebního obřadu (např. přijme slib snoubenců a prohlásí je za manžele), které jsou nutné, aby byl sňatek právně platný.

 

Výjimečně je možné, aby svatbu v kostele měli a požehnání pro manželství přijali i snoubenci, z nichž ani jeden není členem Českobratrské evangelické církve, ale jsou členy jiné církve, nebo jsou oba nepokřtění. V takovém případě je na faráři, aby spolu se snoubenci zvážil skutečné důvody a motivaci jejich žádosti o svatbu v kostele a církevní požehnání sňatku, jejich vztah k Bohu i církvi.

Pokud nejste členy církve a přesto z nějakého dobrého důvodu přemýšlíte o možnosti "svatby v kostele", pokud máte zájem o "svatbu s farářem", například proto, že hledáte duchovní zakotvení, toužíte, aby vaše svatba, kterou začíná vaše manželství, měla hlubší dimenzi a rozměr, byla osobnější, hledáte oddávajícího, se kterým budete mít možnost se předem seznámit, neostýchejte se kontaktovat faráře Jaroslava Pechara a pohovořit si s ním o tom.

 

Požehnání při svatbě v kostele může, za určitých předpokladů, přijmout i rozvedený člověk, nebo ten, kdo už jednou dal svůj slib před Bohem, ale jehož manželství ztroskotalo. I v tomto případě musí farář pečlivě zvážit okolnosti žádosti, zejména to, zda rozvedený člověk uznává svůj podíl viny za rozpad minulého manželství, zda odpustil svému partnerovi a sám přijal odpuštění, zda došlo k vnitřnímu uzdravení, a zda nový vztah chápe jako nezaslouženou Boží milost.

Ani v tomto případě se neostýchejte promluvit si s farářem.

 

Ano, svatba v kostele s cizincem je možná za stejných podmínek jako v ostatních případech. Je ovšem nutné počítat s dostatečnou dobou na vyřízení všech nutných formalit na matrice. Svatební shromáždění v takovém případě obvykle probíhá dvojjazyčně, je možné použít tlumočníka.

Církevní svatba je možná i v případě, že oba snoubenci jsou cizinci. Svatební obřad v takovém případě probíhá v rodném jazyce snoubenců s tlumočením.

 

Pokud uvažujete o svatbě v kostele, je vhodné přijít s touto žádostí několik měsíců dopředu. Důležité je to jak pro domluvu termínu svatby, tak proto, že před církevní svatbou probíhá předmanželská příprava.

Podle zákona o rodině je také třeba zajít na matriční úřad v místě, kde se bude svatba konat, a předložit všechny potřebné doklady (rodné listy a občanské průkazy). Matriční úřad snoubencům vydá tzv. Osvědčení, které je podmínkou pro to, aby církevní sňatek byl právně platný. Po svatbě vydá matriční úřad novomanželům oddací list.

 

Před svatbou v kostele snoubenci (bez ohledu na to, jakého jsou vyznání či zda jsou bez vyznání) procházejí několikadílnou předmanželskou přípravou. Při těchto setkáních, obvykle jednou za měsíc, hovoříme o tom, co znamená mít svatbu v kostele, co zakládá a utváří vztah mezi mužem a ženou podle poselství Bible, mluvíme o teoretických i praktických otázkách manželského vztahu, o rozdílech mezi muži a ženami, o komunikaci v manželství, probíráme svatební slib a to, proč ho uzavíráme "dokud nás smrt nerozdělí". Předmanželská příprava probíhá zpravidla s každým párem individuálně. Součástí předmanželských setkání je samozřejmě také příprava svatebního obřadu a jeho součástí, popřípadě jeho "zkouška".

 

Svatební obřad se obvykle koná v kostele. Na přání snoubenců se ale může církevní svatba konat i mimo kostel, prakticky kdekoli. Náš farář Vás rád doprovodí na jiné místo, které si sami zvolíte, ať na tradiční (v Praze například Vrtbovská zahrada, Průhonický park, loď na Vltavě), nebo místo netradiční, které je pro Vás nějakým způsobem významné (v Praze i mimo Prahu, uvnitř, nebo třeba v přírodě pod širým nebem). Svatební obřad s farářem se může konat také v hotelu či penzionu, kde bude probíhat následná svatební party.

Svatbu je možné po domluvě uspořádat v zásadě v jakýkoli den a hodinu.

 

Další informace a odpovědi na své otázky získáte u kurátorky nebo faráře pověřeného správou sboru.